Asi z něj bude eiffelovka...

Honzí, vyrazíme na nákupy, podíváme se konečně po těch zimních botech. „Jj, mami a taky nový džíny bych potřeboval.“ Zdvihám výhružně obočí.„Jak nový džíny? Synu můj drahý, nevymejšlej zase, nějaký jsme přece kupovali před dvěma měsícema.“ „To jo, kupovali“, odvětil syn a odešel do pokojíku. Už má víc oblečení než já, manekýnka moje, si myslí, že mám asi tiskárnu na peníze, ne? Ještě, že je jinak docela rozumnej a nedohaduje se.
Nedohadoval se, ale během pěti minut byl zpět. „Co to máš na sobě?“ divim se s očima navrch hlavy. Zřejmě nějaká provokace, asi ho plesknu. Stojí přede mnou v džínách, který mu končí těsně nad kotníkama. „To jsou ty nový džíny", pomrkává významně a vítězoslavně dodá: "maminečko moje drahá.“ Tak to se mi snad jenom zdá, chvilku přemýšlím, jestli někde nemohl vyhrabat pytel se starýma věcma. Ale vlastně nemohl, všechno malý jsme před pár týdny prodali. Jdou na mě mrákoty. Kam až ten kluk hodlá růst a ještě takovou raketovou rychlostí? To je fofr jak u Maxipsa Fíka. No jo vlastně, to je super nápad, už jsem na to přišla! Než pojedeme pro kalhoty, zastavíme se v obchodě pro pořádnou bečku píva…….