Co jsem mu provedla?

Je divný, když chcete pozdravit člověka se kterým se znáte léta a i když se "nekamarádíte", přijde vám jako slušnost říct ahoj. V tý čekárně nejdřív prošel kolem, asi si nevšiml. Pak si sedl naproti (jinde nebylo místo) a okamžitě zabořil hlavu do časáku. Zřejme něco moc zajímavýho. Pořád jsem pokukovala, jestli už je čas pozdravit, jestli si mě všimne. Když dolistoval, okamžitě zabořil nos do mobilu. Ta snaha vyhnout se mýmu pohledu byla přímo hmatatelná. Když jsme pak šli kolem sebe, otočil se na druhou stranu. Přemýšlím, co jsem mu asi provedla. Naposledy jsme se bavili před více než dvaceti lety, kdy jsem neopětovala jeho city. Aha, no jo...ale to snad...může někdo bejt uraženej víc jak dvacet let?