Dávejte si pozor na pusu...

„Ahoj zlatí, tak jak bylo v družině“, ptala jsem se dychtivě syna, když se vrátil domů. Byl tam prvně, doufala jsem, že se mu líbilo. „Dobrý mami, učitelka vzkazuje, že do družiny mám do konce týdne přinést kapesníčky, tekutý mejdlo a toaleťák.“

„Cože???“, zvolal rozhořčeně můj muž. "My platíme dva tisíce za družinu a ještě si tam budeš nosit hajzlpapír? Tak to teda v žádným případě. Že pani učitelku pěkně pozdravuju."

Mlčela jsem a na nákupní lísteček připisovala nový položky, bylo mi jasný, že koupit se to prostě musí. I manželovi to bylo jasný, jen tu "nespravedlnost" potřeboval nahlas vyventilovat.

Další den, když se syn vrátil ze školy, už ve dveřích hlásil. „Tak paní učitelka děkuje za pozdrav, taky zdraví, ale ty hygienický potřeby prej musim stejně donýst.“

Skvělý….pozítří s ní mám schůzku, jdu se zahrabat tři metry pod zem…. :D