Do třetice...?
Publikováno 22.06.2016 v 20:10 v kategorii Rodina, zdraví, apod., přečteno: 97x
Odešla nám včera myčka. Bez jedinýho slůvka rozloučení. S rukama ve dřezu plnýho nádobí jsme ji oplakali a začali počítat, za co, kdy a kde si pořídíme novou. To je holt život, nikdo tu není věčně, ani ta naše láska nerezová, musíme jít dál.
Dneska jsem k večeři chystala cibulovej koláč. Těsto jsem si pro ulehčení práce, jako vždycky, chystala v domácí pekárně. Začala nějak divně hučet, koukám, že se netočí hnětače. Asi jsem je špatně domáčkla.Rukama vyndavám břečku do mísy a štrejchnu loktem o lahev oleje. Jak ve zpomaleným filmu, s hrůzou v očích, sleduju, jak padá z linky, otevírá se víčko a mazlavá tekutina cáká na dvířka, koberec i plovoučku. Do toho začne zvonit telefon a z pánve se line vůně lehce připálený cibulky. Nutně se potřebuju minimálně roztřetit.
Olejová katastrofa zlikvidována, cibulka zachráněna, telefon vyřízen. Vracim těsto zpátky do pekárny. Po chvíli zase slyšim hůhůhů.
Takže za to nemohly moje levý ručičky, i pekárna to zabalila, zřejmě dobrá kámoška s myčkou. Domluvily se a šly do háje spolu. No a co to bude do třetice? Úplně se bojim dát prádlo do pračky...i když koupelna je daleko, myčka s pekárnou sdílely kuchyň s...áááááá, to néé, s ledničkou!
Jestli má ještě něco odejít, ať mě to, prosím, moc nenapíná, jsem na tom jak ta babička u zubaře:Sedí babička u zubaře, který jí vrtá zub a babička se ho ptá: „Bude to trvat ještě dlouho, pane doktore?“ „Babi, musím se provrtat k nervu.“ „Hm, tak to si ještě povrtáte, protože já mám nervy v prdeli!“
Komentáře
Celkem 0 komentářů