Hlavně se z toho nepodělatO životě, který se nesmí brát moc vážně

Existuje Bůh?

Publikováno 06.04.2016 v 08:13 v kategorii Synovy vejšplechty, přečteno: 124x

Moje dítě to má, co se víry týče, docela těžký. Naše rodina totální bezvěrci a na druhý straně rodina jeho otce, chodící pravidelně do kostela. Jako malej špunt v Boha věřil bezmezně. Stejně jako věřil v existenci čertů, nebo včelky Máji. Nechtěla jsem mu dělat v hlavě guláš, tak jsem mu zásadně nikdy nic nevymlouvala. Horší bylo, když byl na hlídání třeba u strýčka, kterej mi v osm večer celej vyděšenej volal, že poslal mlaďase spát a on klečí u postele a modlí se. Nebo, když dědečkovi oznámil, že ten traktor sice dostal od něj, ale jen proto, protože to Pán Bůh takhle zařídil. To už jsem měla cukání si s ním vážně promluvit, ale převládlo přesvědčení, že až povyroste, stejně si udělá svůj názor sám. Když se v první třídě vrátil ze školy a plakal, že půjde asi do pekla, protože dostal trojku z matematiky, už jsem nevydržela a žhavila telefon. Bylo mi odpřísáhnuto, že ho peklem kvůli známkám určitě nikdo nestraší.

Kolikrát mi ho bylo a ještě i teď je líto, když vypráví, jak u taťky musí v neděli brzo ráno vstávat a pak mrznout dvě hodiny v kostele. „A proč teda neřekneš, že tam jít nechceš, to přeci není povinný.“, ptala jsem se nesčetněkrát a vždycky přišla stejná odpověď: „ Já nechci tátu zklamat, ono by ho to mrzelo.“

Když mu byly asi čtyři roky, zavedl hovor o Bohu s mojí mamkou. Babička doufajíc, že mu to vysvětlí, spustila: „ Zlato, vždyť víš, že se už dávno lítá do vesmíru, jsou tam jen planety, binec a tma, nemyslíš, že kdyby tam byl nějakej Bůh, už by ho někdo potkal?“

Syn se zahloubal a po chvíli přišel se záludnou otázkou: „Babi a existuje Ježíšek?“ „No, Ježíšek…“ babička se orosila, tuhle lež bude muset obhájit : „tak jasně, ten ti nosí přece dárky pod stromeček.“ „Vidíš“, zajásal vítězoslavně: „ a on je pána Boha syn!“ A bylo vymalováno :D :D :D

V současnosti už ví, jak je to s Ježíškem o Vánocích doopravdy a s Bohem to má jednou tak a podruhý onak. Pořád jsem přesvědčená, že tlačit někoho do víry, nebo nevíry je špatně a tak tomu i nadále nechávám volnej průběh.

Vzhledem k tomu, že se chystá na vojenskou školu, předpokládám, že se zařadí spíš do řad mojí rodiny, nevěřících Tomášů, ale kdo ví…….. :)

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?