Já přeci nestárnu...
Publikováno 20.04.2016 v 07:36 v kategorii Rodina, zdraví, apod., přečteno: 118x
Za dva roky mi bude čtyřicet, ale můj mozek to tak
nějak odmítá brát na vědomí, i když
jisté příznaky se, bohužel, nedají přehlédnout…. První fáze, kdy jsem si uvědomila, že asi
stárnu byla, když mi malý dětičky začaly říkat dobrý den. A ono to asi ještě ani tak nebylo o pocitu stárnutí, spíš naopak, cítila jsem se dospěle a
veledůležitě. Mírně nepříjemnej pocit přišel, když
se mi prvně, na klasický čus lidi, dostalo odpovědi - dobrý den - od
puberťáků. Pak přišel na řadu první šedivej vlas. To že mám třináctiletý
dítě vůbec nepočítám, absolutně nechápu, jak mohlo tak rychle vyrůst, teprve nedávno jsem si to mrňavý, uřvaný škvrně přinesla z porodnice.
Ovšem, co mě dostalo do mých bolavých kolenou, když jsem nabídla tykání cca pětadvacetiletý holčině. "Jasně, klidně mi tykejte, jsem ještě mladej kus"….ježkovanohošmarjápanenko, neměla bych už pomalu trénovat skoky do rakve? :D
Komentáře
Celkem 2 komentáře
růžovýmedvěd 21.04.2016 v 13:28 minimálně aspoň přikládat na prsa hlínu ať si zvykláš :D
takovanormalnimatka.infoblog.cz 21.04.2016 v 17:13 Děkuju za dobrou radu, od zítřka začnu :-D