Hlavně se z toho nepodělatO životě, který se nesmí brát moc vážně

Já přeci nestárnu...

Publikováno 20.04.2016 v 07:36 v kategorii Rodina, zdraví, apod., přečteno: 80x

Za dva roky mi bude čtyřicet, ale můj mozek to tak nějak odmítá brát na vědomí, i když jisté příznaky se, bohužel, nedají přehlédnout…. První fáze, kdy jsem si uvědomila, že asi stárnu byla, když mi malý dětičky začaly říkat dobrý den. A ono to asi ještě ani tak nebylo o pocitu stárnutí, spíš naopak, cítila jsem se dospěle a veledůležitě. Mírně nepříjemnej pocit přišel, když se mi prvně, na klasický čus lidi, dostalo odpovědi - dobrý den - od puberťáků. Pak přišel na řadu první šedivej vlas. To že  mám třináctiletý dítě vůbec nepočítám, absolutně nechápu, jak mohlo tak rychle vyrůst, teprve nedávno jsem si to mrňavý, uřvaný škvrně přinesla z porodnice.

Ovšem, co mě dostalo do mých bolavých kolenou, když jsem nabídla tykání cca pětadvacetiletý holčině. "Jasně, klidně mi tykejte, jsem ještě mladej kus"….ježkovanohošmarjápanenko, neměla  bych už pomalu  trénovat skoky do rakve?  :D

Komentáře

Celkem 2 komentáře

  • růžovýmedvěd 21.04.2016 v 13:28 minimálně aspoň přikládat na prsa hlínu ať si zvykláš :D


  • takovanormalnimatka.infoblog.cz 21.04.2016 v 17:13 Děkuju za dobrou radu, od zítřka začnu :-D


  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?