Jednou to snad vyjde
Publikováno 20.01.2017 v 20:38 v kategorii Rodina, zdraví, apod., přečteno: 96x
Dva knoflíky na kabátu mi drží už jen na několika unavených nitkách a pokaždý, když je ráno zapínám, říkám si, že až přijdu domů, musim je určitě přišít, jinak je brzy poztrácim. Jenže odpoledne přijdu domů, než zkontroluju úkoly, vyložim nákup, poklidim, vyperu, uvařim, tak o nějakých knoflících už dávno nic nevim. Ačkoliv mi tam ty chudinky visí už víc, jak dva měsíce.
Ale pozor! Včera večer jsem měla světlejší chvilku. Už bylo sice dost pozdě a nechtělo se mi nic přišívat, ale aspoň jsem do kabelky hodila šitíčko, že si knoflíky přiheftnu v práci.V práci je dneska relativně poklidno, mám trochu času, tak vyndavám jehlu s nití z kabelky. Pochválím se, jaká jsem holka šikovná, i po rameni se poplácám, že jsem si konečně vzpomněla. A jdu k věšáku pro kabát.Stojím u něj a nevěřícně zírám, možná začnu i plakat..... já blbec si ráno vzala jinej.....
Komentáře
Celkem 0 komentářů