Když člověka honí mlsná

Přijela jsem z práce a už po schodech jsem přemýšlela, co máme v lednici, protože mám na něco hroznou chuť. Ale neměla bych se cpát, zní mi varovnej hlas v hlavě. Mám nějakej ten faldík navíc a sváču mám naplánovanou až za hodinu a půl.
Nic naplat, když musíš...zuju boty a ještě v bundě, s kabelkou na rameni letím do kuchyně. Se slinou v koutku otvírám lednici a vzápětí pociťuji obrovské zklamání. Já vlastně nebyla nakupovat, to jsem si naplánovala až na zítřek.
Z lednice na mě kouká jen zima, poloprázdná sklenice okurek, jedno zapomenutý vajíčko, nějakej ten sýr, zelenina...a hurá, zbytek okoralýho lovečáku, co už nikdo nechtěl, ten mi teď přijde vhod. Zakouslá do salámu  vracím se do chodby, kde odkládám kabelku a jednou rukou sundavám bundu. Bože, jsem to ale jelito, salám mi vyklouzl a někam se zakutálel. To nic, se opláchne. No, ale to bych ho musela nejdřív najít. To mám za trest, že jsem takovej nenažranec. Procházim celou chodbu, s nechutí nakonec zakleknu na všechny čtyři a hledám i pod komodou, do botníku koukám, nikde nic. Já ho tam snad nechám, přemýšlím nahlas a doufám, že lovečák ze strachu vyleze, vždyť je takovej maličkej. Prdlajs.
Vzdávám to, podívám se po něm později.
Před chvílí jsem si uvědomila, že nemám mobil, asi jsem ho nechala v kabelce. Otevřu jí... a byl tam...nejen mobil