Hlavně se z toho nepodělatO životě, který se nesmí brát moc vážně

Když se daří...

Publikováno 15.03.2016 v 07:06 v kategorii Zaměstnání, přečteno: 66x

Ten oný den byl opravdu velmi náročný. Ráno přijdu do práce, nefunguje internet. Mrknu na hodinky, je před sedmou, to ještě nebudu nikoho otravovat, počkám.
Půl devátá už se mi zdála adekvátní, volám pánovi, co to má tyhle věci na starosti...nedostupný. Za hodinu zkouším znovu - nedostupný. Během chvilky mi kolem dokola kanceláře pobíhá  zaměstnanec z vedlejší restaurace, nakonec klepe na dveře: "Jde vám internet? Nejde? Prej by tu měli dělat nějakej kabel, tak koukám, jestli tu už nejsou a něco nepodělali."
 Ne, nikdo tu nebyl, ale volal šéf, ať zalarmuju O2 a zařídím, aby to přijeli opravit. Jelikož nemám internet, nemůžu se podívat na -alarmovací- čísla, tudíž alarmuju manžela, aby mi číslo dohledal. Hurá mám, volám...samozřejmě se mi ozve automat, kterej mi k tomu všemu, kurňapráce, vůbec nenabízí nahlášení poruch internetu, ale jen všechno kolem mobilů. Přímý spojení na operátora mi to taky nechce dát. No nic, volám na informace, nechávám se na operátora přepojit. Sláva, už to zvoní: "Dobrý den, máme poruchu internetu, potřebovali bysme..." ticho...koukám, co se děje. Ano, právě se můj úžasnej mobil rozhodl, že se sám od sebe zrestartuje, dop.deleprácesenatovyse.u. Chvilku jsem bojovala s nutkáním mrsknout s tim hajzlem o zeď, ale zdravý rozum zvítězil... Takže jsem počkala, až se pan mobil laskavě nahodí a volám znovu: "Dobrý den, od rána nám nejde internet, potřebovali bysme to co nejrychleji nahodit. - "Dobrý den, jaké máte připojení?" Ježkova noho, já nevim, anténa mi tu nějaká visí, ale asi to máme přes pevnou, prd tomu rozumim. -" A můžete mi říct číslo linky?" No, výborně, nemám k tomu jedinej papír. Omlouvám se operátorovi, že vim pouze to, že nám to nefunguje a můžu mu poskytnout max. IČO. Operátor mě posléze přepnul ke kolegyni. "Dobrý den, dostala jsem informaci, že vám nefunguje internet. Můžete mi říct adresu přípojky?" Pro Kristovy rány a vim já, kde ta přípojka přesně je? Zopakovala jsem jí IČO. -"Jj, už to vidím, k odpojení došlo v 9:20." - Sice mi to nefungovalo už od rána, ale nechtěla jsem se hádat. "Mladá paní a zkoušela jste zrestartovat modem?" Já chtěla, ale v tý krabici, co tu je spousta drátů jsem ho nenašla. Ve starý kanceláři jsem přesně věděla kam sáhnout, ale jsme dočasně přestěhovaný a tady mám úplně jinou krabičku, která sice taky moc hezky bliká, ale nemá žádný čudlítko na vypnutí. "Tak mi zkuste číst, co tam vidíte za nápisy, třeba něco objevíme" Jenže oni tu žádný nápisy ani nejsou!!! Je mi skoro do breku. Vysvětluju paní, že k tomu tady nemám vůbec žádný podklady, že jsme přestěhovaný, všechno je jinak a šéf je k tomu všemu mimo město a já to mám prostě nějak zařídit.
Cítím, že se mi na hlavě objevují blond proužky. Ještě pobíhám a hledám v těch dvou pidmístnostech, jestli ten zatracenej modem neni schovanej jinde. Pani si musí myslet, že jsem zřejmě blonďatá úplně všude. "Dobře, zkusíme to tedy zrestartovat na dálku a během dopoledne se vám ještě ozveme." Já jsem zatím vytáhla ze zásuvky aspoň to, co mi připadalo jakože bude od toho internetu, zrestartovala PC a ...šlo to, no nene, internet šlape. Honem volám šéfovi, jak jsem dobrá, že už je to v pořádku, ať si nedělá starosti.....šlapalo to přesně půldruhý minuty....
Během půlhodinky volala paní z O2, že nám posílá jejich technika. Mají na zprovoznění 30 hodin. Šly na mě mdloby, ale pani mě ujišťovala, že se budou snažit, aby to bylo o něco dřív. Naštěstí během chvíle volal technik, že se zastaví mezi dvanáctou a druhou hodinou. V půl dvanáctý mi tu zastavilo auto s obržebříkem. Celá rozradostněná vyběhnu a volám:" Dobrý den, vy se jdete podívat na ten internet?" "Nejdeme, ale jestli tam máte něco zajímavýho, rádi se podíváme. Jinak tu máme opravit nějakej kabel, nevíte kterej přesně?" No, tak to opravdu netušim a na nějaký vtípky vůbec nemám náladu. Zklamaně jsem zalezla zpátky. Za chvilku přijelo další auto, už jsem nevyběhla, jen otevřela okýnko a čekala. "Dobrý den, máme vám tu složit tyhle reklamní plachty, prej si to budete montovat sami." Hm, tak o tomhle taky nic nevim a montovat určitě nic nebudu. V půl druhý přijelo opět auto. Vůbec jsem se nevzrušovala, dřepěla jsem a čekala, až si pán zaklepe. A dočkala jsem se, konečně přijel technik od O2. Kouknul do skříňky, oznámil mi, že tady modem není a šel se podívat do vedlejšího hotelu. Vrátil se zanedlouho s tím, že tady opravujou nějakej kabel a musíme ještě chvíli počkat, než to dodělají. Mezitim za mnou dorazil syn ze školy a začali jsme dělat úkoly. V hlavě mám vymetýno, proboha co je to shoda podmětu s přísudkem? Kouknu se na internet...no jo vlastně, nekouknu. Já češtinář, to je ostuda, přece se nemůžu přiznat. Vyžádala jsem si pracovní sešit, zaplaťbůh, že mi ta hlava aspoň ještě maličko zafungovala, na konci jsou výsledky. Aha, už jsem doma, tohle jsem ho učila před třema měsícema, fakt mám vydlabáno. A sláva, internet už naskočil. Ale to my už se balíme a vyrážíme směr město, musim nechat mladýho vyfotit kvůli sportovní průkazce. Po příjezdu zjišťuju, že ta prodejna byla zrušená. No nic, na průkazku dostane tři roky starou fotku, už se nehodlám dneska rozčilovat. "Mami, může k nám Lucka? Zahráli bysme si na xboxu." "Jasně, zlatí, zavolej jí, ať dorazí." .......Super nápad, konečně budu mít klid, děti se spolu zabaví a já můžu po náročným dni trošku relaxovat a zregenerovat nervy. ....sedim, piju čajíček, dneska už žádná technika, žádný řešení věcí, když se ozve: "Mami, nevíš, jak si máme spárovat ovladače?" POOOOMMMMÓÓCCCCCC!!!!!!!!!

Komentáře

Celkem 0 komentářů

  • Neregistrovaný uživatel

    Jméno: Přihlásit se

    Blog:

    Obsah zprávy*:

    Kontrolní kód*:
    Odpovězte na otázku: Co je dnes za den?