Miláčku, uvařím ti oběd
Publikováno 02.08.2017 v 22:28 v kategorii Rodina, zdraví, apod., přečteno: 169x
Manžel se nabídl, že mi uvaří zdravej oběd, pohankový rizoto, neboli pohankoto.
Už je v kuchyni nějakou chvíli, když se ozve rána a šílený nadávání. Letim se podívat, co se stalo, mužskej si v koupelně chladí nohu."Spálil ses?"
"Jo, vyklouzl mi hrnec z ruky!"
Kuchyň je komplet celá omítnutá vařenou pohankou. Beru hadr a jako první honem stírám podlahu, která je momentálně opravdu plovoucí, doslova.
Marťa už nechladí nohu, která naštěstí vypadá v pořádku, ale věší mokrej koberec za okno na šňůry. Rup, šňůry to nevydržely a mně se chce hrozně smát. Naštěstí zafungoval pud sebezáchovy a já se fofrem, hlavně beze slova, pakuju zpátky do obýváku.
Z kuchyně lítaj hromy, blesky, poslouchám, co všechno je ta debilní pohanka zač, že se na ní může vys.at a už nic dělat nebude. Nikdy!
Sedim, ani nedutám. Za ty roky jsem se naučila bejt v těhle situacích naprosto neviditelná, úplně splynout s okolím. Chameleoni by se mohli učit.
Za dvacet minut se ve dveřích objeví hlava: "Miláčku, chceš do toho sýr?"Je to dobrý, v kuchyni opět slunečno, pohanka dostala milost a já už se můžu přestat maskovat.
Šňůry koupíme zítra nový.
Komentáře
Celkem 2 komentáře
Tiskar94 03.08.2017 v 16:16 Tak takové "já už to nikdy vařit nebudu" slýchávám od manželky často. Naštěstí,. když já už vařím, vybírám si něco co se z podlahy lehce dostane :D.
takovanormalnimatka.infoblog.cz 04.08.2017 v 17:03 To je rozumný, člověk musí předvídat