Odpouštět se musí

Drahoušek mi chtěl udělat radost, tak než jsem se vrátila z práce, vypral všechno prádlo. Je to poklad. Měla jsem velkou radost, než jsem na šňůře zahlídla i moje fungnágl nový, luxusní spodní prádlo. Bílá barva definitivně fuč a kraječky sežvejkaný jak od vzteklý krávy, samá vytahaná nit. Nejdřív jsem hrozně zuřila, ale pak si uvědomila, že to nemyslel zle, vždyť mi chtěl pomoct. Každej se může splést.
Až mu v nemocnici dají dohromady tu rozseklou hlavu od železný pánvičky a tříštivou zlomeninu ruky, jak se nešikovně bránil, smažeme to a pojede se dál. Nikdy se na něj nedokážu zlobit dlouho...