Pohádka

Mrzlo až praštělo, prosinec se tentokrát přihlásil se vší zimní silou. Starý mrzutý vodník Zelenka seděl u svých kamínek a žehral na výskající děti, bruslící nad jeho hlavou. "Slyšíš to, Lojzíku? Už tam zase vyvádějí a ničí mi led. To tam můžu chodit každou noc, abych veškerý ty rejhy vyhladil a stejně je to tu druhej den zas, vodník aby se sedřel!" Lojzík, vodníkův dlouholetý kamarád, veselý kapřík, se podivil: "Ty chodíš v noci upravovat led? To jsem si ještě nevšiml a že jsem tu už několik zim zažil" Zelenka se zamračil: "No a mělo by to význam? Odpovím si sám - nemělo! Ale kdybych tam chodil, tak bych se určitě za tu sezónu sedřel." Lojzík se pousmál, vodník byl sice bručoun, ale už spolu leccos zažili, měl ho rád. "Zelenko, měl bys už pomalu připravovat Vánoční výzdobu, Štědrý den je tu co nevidět."  " Vodník se zašklebil: "Už jsi někdy viděl, že bych to tu zdobil? Copak jsem jak ty bláznivý lidi tam nahoře? Vánoce mě nezajímají, na Ježíška stejně nevěřim." Kapřík se zamyslel: "Jednou jsem tě viděl zdobit vrbu pentličkami na protějším břehu, ale to bylo v létě..." " Zdobil, ale kvůli děvčatům, aby si přišla pentličky posbírat a já je mohl stáhnout k sobě. Jenže tenhle fígl už dávno nefunguje. Naposledy mi sem skočila, asi tak před sto padesáti lety, stará Kolohníková. Ale ne kvůli pentličkám, nýbrž kvůli několika skleničkám co si dala po cestě z trhu na posilněnou. Byla tak nasáklá, že mi zamořila rybník a pulci do rána zpívali - Vyvalte sudy."

Lojzík jen pokrčil rameny: " Jak myslíš, ale Ježíšek k tobě zase nepřijde, nenajde tě tu. Měl by sis sem dát alespoň pár světýlek, mám nějaká navíc, přinesu ti je. Chceš?" "Nechci!", odsekl vodník:"říkám ti to každý rok. A mimochodem, umíš si představit Ježíška ve skafandru?"

Lojzík to vzdal, snažil se vodníka umluvit každé Vánoce, aby ozdobili jeho malý příbytek, že by mu s tím rád pomohl, ale veškerá snaha byla marná. "Zelenko, jsi nenapravitelný, jen si dej pozor, aby se to tvé škarohlídství jednou neobrátilo proti tobě!" "Prosím tě, co by se asi tak mohlo stát zkušenému, životem protřelému vodníkovi? To spíš ty si dej pozor, ať neskončíš na Štědrovečerní tabuli. Zrovna včera jsem tu viděl sedět dva rybáře. Vysekanou díru do ledu a čekali až se nějakej chudák nachytá. Nerad bych, aby některý z nich olizoval tvoje kostičky." Lojzík otráveně zvedl oči k hladině: "Copak jsem nějaký začátečník? Poznám nástrahu na dálku, já se chytit nenechám, nemusíš mít strach. A dost řečí, plavu prohnat plotice od sousedů, ta nejmladší vyrostla do krásy, všiml sis?"

Druhý den ráno čekal Zelenka jako každý den až Lojzík připlave na snídani, ale kapřík nikde. Nepřiplaval ani v poledne, ani k večeru. Vodník měl zlé tušení, vydal se kamaráda hledat. Prohledal celý rybník, za každý kamínek se podíval, na dně všechno bláto převrátil, ale marně. "Tak ho přeci jen ti rybáři dostali", zašeptal nešťastně. Dal by všechno na světě za to, aby se mu přítel vrátil. Další den byl zavřený u sebe doma, byl velmi smutný, Lojzík mu moc chyběl. Najedou vyskočil, oči se mu rozzářili a začal si spěšně nazouvat své červené botky. "Uklidím to tu, nazdobím, rozsvítím světýlka, skočím na břeh pro stromeček, ano, tohle přesně udělám!" Vyrazil do blízkého lesíka, kde u potůčku nasbíral oblázky, vybral pěkný stromeček a už se zase vracel domů. Poklidil světničku, postavil stromeček, namaloval oblázky jako ozdoby, vypůjčil si od sousedů světelný řetěz a na špičku stromečku posadil mořskou hvězdici, kterou mu přivezl bratranec od Rudého moře. "Tak a jestli nějaký Ježíšek existuje, teď mě určitě najde a já si nepřeji nic jiného, než aby se mi můj drahý přítel Lojzíček vrátil domů" .

A nastal Štědrý den. Zelenka už od rána netrpělivě přecházel od okna k oknu, občas vyplaval k hladině, aby se podíval, jestli už náhodou Ježíšek není na cestě k němu. Přišlo odpoledne a Lojzík pořád nikde. Vodník začal propadat beznaději.Vždyť to věděl, žádný Ježíšek není a přání mu nesplní. „Jen jsem si zbytečně přidělal práci, všechno bylo k ničemu!“, bručel si lítostivě pod vousy. Nešťastný a velmi unavený usnul. Už byla tma, když ho vzbudily nějaké hlasy a dupání na břehu rybníka. "Tak a teď ho vrátíme zpátky, ať si ještě užije spoustu krásných dní", zazněl dětský hlásek. Pak šplouchnutí, Zelenka zbystřil. Vyskočil od stolu a běžel ke dveřím. Otevřel a tam....LOJZÍK!

Vodník ho radostně objal a zmáčkl tak, že kapříkovi málem odskočily šupiny. "Zelenko počkej, vždyť mě umačkáš", smál se Lojzík. "Kamaráde, já měl o tebe takový strach, kde jsi se toulal?", utřel si vodník dojatě slzy. "Byl jsem u lidí, měl si pravdu, když jsi mě varoval. Nedával jsem pozor a chytil se na jednu z nástrah. Ale ti človíčkové se ke mně chovali moc hezky. Krmili mě, hladili, jejich pulec si se mnou pořád hrál a nakonec mě vrátili zpátky do rybníka. Krásně jsem si to užil." Teprve teď si Lojzík všiml nazdobeného stromečku. "Zelenko, to je ale nádhera, ty máš Vánoční stromeček a dokonce i s hvězdou, nemohu tomu uvěřit!" Vodník stydlivě sklopil oči, chvála ho potěšila.

Celý večer i půl noci si pak staří kamarádi spolu povídali, kapřík toho měl spoustu k vyprávění. Když se nad ránem rozešli a Zelenka ulehal do svého pelíšku z měkkých řas, podíval se na svůj překrásný Vánoční stromeček a zašeptal: "Děkuji Ti Ježíšku!"