Těžká domluva

S některýma lidma je opravdu těžký se domluvit a i když se snažíte sebevíc, mohli byste se třeba na uši postavit - je to marný, je to marný, je to marný.
Telefonát: „No dobrej, už snad podesátý se vám snažim poslat fakturu, ale pořád se mi to vrací, můžete mi říct jak je to, krucinálfagot, možný?“ Hned jsem poznala, že na druhé straně drátu sedí velmi milá, inteligentní a kultivovaná dáma.
„Dobrý den, bohužel, netušim, proč se to děje. Omlouvám se za komplikace, dám vám naší druhou adresu, pošlete fakturu, prosím, tam. Děkuji.“ „Hm“, ozvalo se a pak jen pípání, jak mi to, bez rozloučení, položila. Vybrané chování, jen co je pravda, ale snad už od tý protivný ženský budu mít pokoj, adresy jsem ozkoušela a obě fungujou bez problémů.
Omyl. Za deset minut znovu zvoní telefon. „To si ze mě děláte srandu, ne? Se mi to zase vrátilo. Koukejte si to dát dohromady, připadám si jak debil, sedím tu nad tim od rána.“ Chtěla jsem paní odpovědět něco hodně jedovatýho, ale přeci jen jsem si vzpomněla na své slušné vychování, tak jsem jí jen zdvořile požádala, aby fakturu zkusila poslat na mojí soukromou adresu, že tam už to určitě dojít musí.
Nedošlo, rozzuřená saň volala, že se jí to zase vrátilo….
Povídám: "Paní Mráčková, tak asi máte něco špatně, neni přeci možný, aby to nedošlo ani na jednu z adres, kterou jsem vám dala."
"No to teda ne, to je něco špatně u vás, vy mi to nechcete přijmout a mně se to kvůli tomu furt vrací." Jen jsem se nadýchla, ale ke slovu se nedostala. „Prostě mi to přijměte, já už se tim nechci zabejvat, stejně to budete muset zaplatit, tak to neprotahujte!“ Jo ták, paní Mráčková nás má očividně prokouklý, nepřijímáme faktury, abychom se vyhnuli placení. Valim bulvy, jakej je to expert, ale pořád se snažím držet v klidu.
"Kdyby bylo něco špatně u nás, paní Mráčková, přišlo by mi to aspoň na tu mou soukromou adresu, kterou jsem vám dala.“
"Ne, já od rána posílám faktury, všechny vidim jako přijatý, jako třeba teď u pana Zoubka, taky mu to přišlo. Jen vy mi to odmítáte. Jestli to neděláte úmyslně, tak asi máte zaplněnou schránku, tak si tam udělejte pořádek."
Už se mi trochu třese hlas, ale nesmím bouchnout, nenechám se přece vyprovokovat: "Já jsem vám ale dala svou soukromou adresu a i kdybysme měli porouchanou firemní poštu, ke mně, na můj vlastní e-mail, by to přišlo. Chyba opravdu musí být někde u vás. Poproste vašeho technika, ať vám to prověří“
" Ne, vy máte totiž přecpanou i tu vaší osobní poštu, já přece nejsem blbá!!!"
Ne, určitě ne, za celý ty dvě hodiny naprostý marnosti mě to opravdu ani jednou nenapadlo. Možná by bylo na čase zahodit počítač a začít uvažovat o chovu poštovních holubů, milá paní Mráčková…………..ježkovanoho, já to fakt řekla nahlas??? :D :D