Články za měsíc Březen 2016

" Honzíku, mohl bys odnýst koš.""Hm, mohl",  ozvala se odpověď a vzápětí se zavřely dveře od pokojíku.... Stojim, čučim a přemýšlím, jestli se mnou poskytnutá informace dá pochopit nějak jinak, než že to dítě má čapnout odpadky a odnést je do popelnice. Nebo si ze mě zase dělá prču a zkouší mojí trpělivost? Asi budu muset zapracovat na schopnosti se jasně a zřetelně vyjádřit. "Honzóóóóó, vim, kde se vypíná wifi!!!!!!!!!!!!!!!!!" "Jo, jasně mami, … Celý článek ›

Chodit s pubertálním dítkem kamkoliv je většinou dost stresující záležitost. Nikdy nevíte, co z něj kde vypadne za moudro a co teprve, když jdete někam, kde víte, že si s ním budou chtít povídat.... -Tak Jeníčku, co je tvoje nejoblíbenější činnost, co rád děláš, když máš volno.-Nejradši provozuju gaučing. -Gaučing v tomhle věku? Co budeš dělat v osmdesáti? -V osmdesáti už pravděpodobně rakving, paní doktorko. A maminka měla ještě dva dny otlačenej… Celý článek ›

Ze služební korespondence- Dobrý den, prosila bych domluvit schůzku s paní ředitelkou. Prosím o jakýkoliv termín kromě středy odpoledne a čtvrtka. Děkuji. - Dobrý den, hodilo by se vám to ve středu ve 13:00? - - Ve středu odpoledne to opravdu nepůjde, bohužel. - - Tak potom ve čtvrtek v 10:00. -   Slečna má asi slabší den.... :D Celý článek ›

Lidi / řidiči, by si měli rozmyslet kdy, kde a jestli vůbec troubit. Jednoho by to totiž mohlo i zabít. Jedu přes křižovatku, skočí oranžová, ale ještě stíhám. Přidám plyn a najednou to přijde TADÁTADÁTADÁTADÁTŮŮŮŮŮŮŮ. Tep mám na stopadesáti a hlavou mi blikne, že jsem už asi jela na červenou, čekám, že do mě každou vteřinou někdo vrazí. Hlavou mi, kromě celýho života, proběhne i myšlenka, jaký jsem si dneska vlastně oblíkla spodní prádlo,… Celý článek ›

Než jsem odjížděla na prodloužený víkend, debatovali jsme s mužským v čem budu na tý ubytovně, která má společný hajzliky a koupelku na chodbě, spát. "Mámo, přeci si nevezmeš tu krátkou košilku, budou tam cizí lidi", argumentoval můj drahý choť, který zůstával doma a ta krásná červená košilka s kraječkou se mu z mě neznámejch důvodů najednou vůbec nelíbila. "Vem si to oranžový pyžamo se žirafou."  Žirafu jsem si z recese koupila kdysi dávno, když… Celý článek ›

Je neskutečný, jak ty lidi kvůli pár korunám slevy dokážou blbnout. Známá povídá: "Musim zejtra do marketu, maj tam Gambáč desítku za sedm korun. Já to sice nepiju, ale za ty prachy pro něj jdu....." Si říkám, jestli nebudou v akci třeba i granule pro psa, sice žádnýho psa nemáme, ani to nejim, ale.... No je tohle normální? :D :D Celý článek ›

Taková ta klasika, když si jdu koupit něco na sebe: Potřebuju nutně nový plavky, o víkendu zřejmě půjdeme do bazénu, tak jsem se dokopala a o polední pauze zajela do obchodu. Chodím mezi regálama, když už jsem tady, prohlídnu si to všechno. Hele, docela pěkný trencle, vzpomněla jsem si, že si tuhle manžel stěžoval, že už nemá skoro co nosit, tak mu je vezmu, ať má radost. O kousek dál vidim pánský plavky, mladej by potřeboval nový, roste jako z vody. Tak… Celý článek ›

Manžel měl nějakou nostalgickou náladu a po opravdu  dlouhý době si vzpomněl na svojí milovanou kytaru. Láskyplně z ní sfoukl prach, vydrbal čistidlem na parkety, 'přezul' nový struny a začal se shánět po ladičce. Vyskládal veškerý harampádí ze skříní a zase naskládal zpátky, dvě hodiny převracel byt naruby, než jí objevil tam, kde se nějakým záhadným způsobem nakonec objeví všechno - u počítače. Opět vzal svou drahou do náruče, já mu foukla É,… Celý článek ›

Dnešní opakování dějepisu nás dohnalo k slzám. Brečíme smíchy nad synovo zápiskama a jeho Ladislavem Pohrobrkem (Fakt přísahám, má to takhle v sešitě napsaný).Asi bysme se měli spíš rozčilovat, ale když se dozvíte, že dvouletýmu sirotkovi se stala poručníkem jeho manželka a když ne ta, tak vlastně jeho otec, to se prostě nedá ustát s vážnou tváří. S manželem jsme se následně dobrali k tomu, že mladej byl vlastně jen Pohrobrček, jakožto malej potomek… Celý článek ›

To odpoledne jsem doufala, že zbytek dne bude už jen velká pohoda, protože noc a dopoledne stáli za starou bačkoru. Ošoupanou, děravou a pěkně smrdutou... Začalo to ve dvě ráno, kdy mě ze spánku vytrhl nelidskej řev. Když mi došlo, že je to syn, běžela jsem, se srdcem půl metru přede mnou, do pokojíku. Malej, se slzama velikosti minimálně od krokodýla, se zajíkal, že mu něco běhá po koberci. Klekla jsem na všechny čtyři, koukla pod stůl, pod postel a pro… Celý článek ›