Články za měsíc Duben 2016

Vozívala jsem syna do školy silnicí, přes kterou docela často přebíhá lesní zvěř. Jednou nám těsně před autem skočila srnka. Uf, přeběhl mi mráz po zádech při představě, co se všechno mohlo stát, byla fakt blízko. Povídám: " Ještě štěstí, že nám neskočila do auta, to by nás mohla i zabít." Syn vyvalil oči: " Fakt jo, já myslel, že jsou býložravý." Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co tím vlastně myslel a pak vybuchla smíchy. Představa,… Celý článek ›

Moje škytavka je děsně vybíravá mrcha. Před časem jsem zjistila, že na ní nepomáhá absolutně nic, kromě lžičky cukru zalitýho octem, strčený pod jazyk. V práci mám jen kostkovej cukr a obyč ocet, doma se "léčim" krystalem a octem jablečnym. Samozřejmě jsem si říkala, že je to úplně fuk, takže jsem kostku rozpustila v octu a šup s tim pod jazyk a ono nic. Po půl hodině zoufalýho nadskakování jsem rozpustila ještě jednu. Nic. Nešťastná z toho, že… Celý článek ›

Za dva roky mi bude čtyřicet, ale můj mozek to tak nějak odmítá brát na vědomí, i když jisté příznaky se, bohužel, nedají přehlédnout…. První fáze, kdy jsem si uvědomila, že asi stárnu byla, když mi malý dětičky začaly říkat dobrý den. A ono to asi ještě ani tak nebylo o pocitu stárnutí, spíš naopak, cítila jsem se dospěle a veledůležitě. Mírně nepříjemnej pocit přišel, když se mi prvně, na klasický čus lidi, dostalo odpovědi - dobrý den -… Celý článek ›

Sedim v autě, než vyjedu, musim nasadit optiku, přeci jen ten zrak už neni co bejval. Kruci, že já si pořizovala tak nehorázně velkou kabelku, já snad ty brejle nenajdu, kam to pouzdro mohlo zapadnout? Deštník, peněženka, zrcátko, mobil, krabička s obědem, klíče, vztekle všechno přehrabuju a začínám se slušně vytáčet. Kapesníky, ty jsem hledala ráno a nikde tam stoprocentně nebyly, už mi jde pára z uší, ještě chvíli a bude to lítat. Přeci pouzdro s… Celý článek ›

"Drahoušku, co se děje, proč se tak hrozně škaredíš?" "Mami, představ si, že Asiati žerou psy a kočky. No chápeš to? Klidně by sežrali Bertíka nadívanýho babiččinným Mourkem. To jsou fakt strašný čuňata, kdybys jim dala k přečtení O pejskovi a kočičce, určitě by si mysleli, že je to nějaká spešl kuchařka!!!":-D :-D :-D    Celý článek ›

 Potkala jsem známou a ta hned spustila: "Hele, představ si, že jsem zjistila, že už tě nemám v přátelích, tak jsem posílala žádost a tys jí nepřijala, přišlo ti to vůbec, nebo co se děje, ty jsi na mě naštvaná, udělala jsem ti něco, já teda o ničem nevim?" No a je to tady zase, neni to první osoba, kterou jsem se rozhodla „odejmout“ a která to bere jako nehoráznou křivdu. Pro mě je FB oddychovka, relax, místo, kam se chodim bavit s lidma, který… Celý článek ›

Pohled do zrcadla začíná být čím dál tristnější, nedá se nic dělat, je na čase vrátit se k pravidelnému pohybu a nedat rozrůstajícím se špíčkům šanci, aby dál hyzdily to určitě moc krásný tělo, který se pod nimi, pravda někde hodně hluboko, ukrývá. Plavková sezóna je v dohlednu a jakožto dobrý plavec se těžko budu vymlouvat na nutnost třech záchranných a ještě ke všemu napůl vyfouklých kruhů. Takže včera po půl roce znovu v posilovně.… Celý článek ›

Posledních pár víkendů se neslo v duchu neskutečnýho obžerství i pijáctví a tak včera večer, když jsem ulehala opět s nechutně přecpanym pupíkem, rozhodla jsem se, že ode dneška se vracim ke zdravý, vyvážený stravě. Vyváženě jsem posnídala zbytky chipsů, posvačila pistácie ve wasabi a poobědvala skoro celou krabici pralinek.....chro chro, do chlívku se mnou!!!! :-D Celý článek ›

Moje dítě to má, co se víry týče, docela těžký. Naše rodina totální bezvěrci a na druhý straně rodina jeho otce, chodící pravidelně do kostela. Jako malej špunt v Boha věřil bezmezně. Stejně jako věřil v existenci čertů, nebo včelky Máji. Nechtěla jsem mu dělat v hlavě guláš, tak jsem mu zásadně nikdy nic nevymlouvala. Horší bylo, když byl na hlídání třeba u strýčka, kterej mi v osm večer celej vyděšenej volal, že poslal mlaďase spát a on… Celý článek ›

Nevzhledně vyhlížející pupínky na rukách mě donutily k návštěvě dermatologa. Objednaná jsem byla na jednu hodinu, seděla jsem tam vzorně už patnáct minut předem. V čekárně vyčkávali rodiče s dítětem, tak aspoň budu mít s kým pokecat, než se paní doktorka vrátí z oběda, říkala jsem si. Moc jsme toho nenamluvili, vietnamská rodinka nebyla úplně sdílná, ale o co víc byli pán s paní potichu, tím víc řádila jejich asi tak roční dceruška. Zřejmě se… Celý článek ›